
Od malička mě rozmazlovali, milovali mě, měla jsem skoro vše, na co jsem si vzpomněla. Moji milovaní rodiče. Bohužel už zemřeli a to tajemství, že si mě adoptovali, mně nikdy neprozradili.
Je to zvláštní, ale celý život jsem měla pochybnosti, jestli náhodou nejsem adoptovaná. Připadala jsem si jiná, někdy divná…
Jako malá jsem doma prohledávala všechny možné šuplíky, jestli náhodou neobjevím nějaký dokument, týkající se mé adopce. Jako malá jsem brečela nad fotkami, kde sem byla jako miminko.
Rodiče to nechápali. Ptali se, proboha, co ti je na tom k pláči?
Asi je opravdu něco mezi nebem a zemí.
Že to tak opravdu je, jsem se dozvěděla teprve před pár měsíci, ve svých 60 letech. Totiž i mou dceru občas napadla tato otázka. Zašla jsem tedy na matriku. Přiznám se, byl to šok.
I když si to celý život myslíte, i když už je vám 60 let. S člověkem to přeci jenom zamává.
A najednou jsem se ocitla v hrozném vzduchoprázdnu.
Co teď? Strašná zvědavost, proč se to stalo, kdo byli biologičtí rodiče… Potřebuji znát své kořeny.
A začalo pátrání. Během velice krátké doby jsem našla matku, která naštěstí ještě žije. A i sourozence (díky sociálním sítím). Začala jsem různě pátrat na internetu, kde jsem objevila tuto organizaci.
Spojila jsem se s pí. Dr. Pávkovou, která mě okamžitě dala kontakt na úžasnou Evu Biskupovou a pak už to šlo rychlostí větru. Evička, která působila jako mediátor, oslovila moji biologickou matku, se kterou jsem se i s Evičkou dohromady sešly.
Matka, respektive, ta paní, co mě porodila, neprojevila sebemenší lítost, že mě odložila. Jsem však moc ráda, že jsem ji mohla poznat a uzavřít si tak v sobě jednu kapitolu. Na jednu stranu jsem na ni byla pochopitelně strašně naštvaná, že mě hodila přes palubu, ale na druhou stranu jsem jí za to vděčná, ale opravdu nesmírně vděčná.
Měla jsem obrovské štěstí. Své rodiče jsem vyhrála v loterii. A jak říká moje dcera, oni vyhráli v loterii i mě. Protože nikdy nevíte, jaké geny adoptované dítě zdědí. Dostala jsem nějaký potenciál a moji rodiče ho dále rozvíjeli.
Se sourozenci se scházíme a jsme moc rádi, že jsme se našli.
A jaká je to náhoda. Terezku Kratochvílovou, alias Holku ze sekáče, znám osobně a nikdy by mě nenapadlo, že jsme vlastně na „stejné lodi“.
Na závěr…hlavně velký díky, že paní Dr. Pávková založila tuto organizaci. Velký dík za to, co pro adoptované děláte.
Velký dík Evičce Biskupové, bez které bych toto martýrium jen těžko sama zvládla.
Hanka, 2025
SEFAM z.s. | Pod vlastním krovem 26 | 182 00 Praha 8 | IČO: 03451011 | e-mail: info@sefam.org | mobil: 776 666 519
Bankovní spojení | Fio banka, a.s. | 2600669129 / 2010
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons - Uveďte původ - 4.0 Mezinárodní License.