Několikátým rokem se jako sociální pracovnice věnuji oblasti náhradní rodinné péče. Doprovázím pěstounské rodiny, snažím se naslouchat potřebám jednotlivých členů i vnímat dynamiku celého rodinného systému. Podporuji rodiny v uplatňování konceptu Terapeutického rodičovství. S dětmi pracuji na zpracování jejich historie a budování zdravé identity. Rodiny  doprovázím při kontaktech s biologickými rodinami dětí. Velký důraz kladu na pocit bezpečí dětí i dospělých. Mám pět dětí.

Sociální pracovnice a lektorka příprav náhradní rodinné péče pro Středočeský kraj. Vzděláním jsem sociální pracovnice, mám letité zkušenosti s přímou prací s rodinami v obtížné životní situaci, kdy středobodem mého zájmu bylo vždy dítě. Přestože jako stěžejní vnímám práci v primární rodině, absolvovala jsem tříletý kurz BAAF (British Association for Adoption and Fostering), abych tak získala komplexní pohled na ohrožené dítě. Nejvíce mě těší pracovat s dětmi a rodinami. Život vnímám jako sbírku darů, které nám přicházejí do cesty. A dary se přesto, že se nám třeba úplně nelíbí, prostě nevracejí, i když je někdy dost těžké je přijmout. Mnohdy totiž v danou chvíli nenahlédneme, že nám v budoucnu mohou dobře posoužit. V tomto duchu se tedy snažím přijímat vše mne potkávající, a k tomu také vedu naše tři skvělé děti.

V oblasti náhradní rodinné péče se pohybuji od roku 2000, kdy jsme s manželem přijali první sourozeneckou dvojici do pěstounské péče. Posléze jsem si doplnila vzdělání a začala jsem pracovat jako doprovázející pracovnice pěstounských rodin. V současné době organizuji vzdělávací pobyty pro pěstouny. Doprovázím žadatele o NRP a osvojitele. Pomáhám rodinám se zpracováním historie dítěte a vyhledáním biologické rodiny. Vedu přípravy žadatelů o NRP a výcvik Terapeutického rodičovství. 

V oblasti náhradní rodinné péče se pohybuji posledních 10 roků. Nejprve jsem pracovala několik let jako sociální pracovnice na OSPODu. Následujících 6 roků jsem doprovázela pěstounské rodiny jako klíčová pracovnice prostřednictvím neziskových organizací. Mými největšími učiteli jsou děti vyrůstající v náhradních rodinách. Učí mě naslouchat nejen jim, ale i sobě. Dávají mi zažívat, že empatie, přijetí, zvídavost a hravost jsou klíčem k naší práci.

Od roku 2001 se intenzivně věnuji tématu náhradního rodičovství. Nejdříve jako osvojitelka a pěstounka a také v roli poradce pro rodiny s dětmi v náhradní rodinné péči a v roli lektora vzdělávacích kurzů pro zájemce o náhradní rodičovství a pro osvojitele a pěstouny. V posledních letech podporuji děti i dospělé z náhradních rodin při kontaktech s jejich biologickými rodinami.

Jsem sociální pracovnice, mám čtyři děti, z toho jedno adoptované. Pracuji v oblasti sociálně - právní ochrany dětí. Mám zkušenost s podporou biologických rodin, náhradních rodin, vedu přípravy budoucích náhradních rodičů a kurzy terapeutického rodičovství. V různých krajích v ČR podporuji transformaci systému péče o ohrožené děti. Ráda lektoruji různá témata.

V letech 2005 -2009 jsem pracovala jako sociální pracovnice s rodinami, dětmi a dospívajícími v sociálně vyloučených lokalitách. Pak jsem působila jako terénní pracovnice pro oběti domácího násilí, sexuálního zneužití a znásilnění. Od roku 2010 působím jako sociální pracovnice, která doprovází pěstounské a adoptivní rodiny. Posledních pět let se intenzivně věnuji doprovázení adoptivních rodin, kde mohu skloubit všechny moje dosavadní pracovní zkušenosti. Během mé 20leté praxe mě rodiny, děti a dospívající naučili, že je důležité naslouchat všem individuálně a vytvářet tak bezpečný prostor pro možnost otevřít své vnitřní bolesti a nechat vyprávět jejich příběh. Baví mě vytvářet mosty porozumění a vzájemného respektu mezi dětmi a dospělými. Děti a jejich bezpečí jsou pro mě vysokou prioritou. Vždy v mé práci kladu důraz na vytvoření vzájemné důvěry.

Několik let jsem vedla lesní školku pro své děti, ale profesně mě to vždy táhlo k náhradní rodinné péči. Postupně jsem pracovala s pěstouny, dětmi v NRP i adoptivními rodinami. Tato práce ve mně silně rezonovala, dotýkala se mých vlastních vnitřních strun. Proto jsem se vydala na cestu sebepoznání – absolvovala jsem dlouhodobý psychoterapeutický výcvik, abych lépe porozuměla sobě i druhým. Dnes pracuji jako terapeutka a také trochu jako „detektiv“ – pomáhám pátrat po biologických rodinách a zprostředkovávám kontakt s porozuměním pro bolest a naději, které jsou často přítomny na všech stranách. Až o několik let později mi došlo, proč mi tato práce dává tak hluboký smysl – jedna z mých sester byla po narození dána k adopci.